Má Praha má ideální podmínky pro propojení vertiportů s dalšími dopravními systémy?

Zeptali jsme se architekta, urbanisty a futuristy Michala Postráneckého. 

Co nám zapojení nových technologií a digitalizace v co nejvyšší možné míře do fungování města umožňuje?

To záleží na tom, k čemu je ta nová technologie určena a jak je digitalizace uplatněna. Nové technologie a digitalizace jsou zaváděny průběžně. Město je velmi komplikovaný systém s mnoha subsystémy různých velikostí a složitostí. Ty byly až do nedávné doby většinou řízeny a spravovány v takzvaných silech, tedy s minimální návazností na jiný systém a s centrální hierarchií. To se s digitálními technologiemi postupně mění a přináší nekonečné možnosti pro řízení, údržbu i upgrade.

Nové technologie, materiály a především informačně komunikační prostředí, umožňují výrazně kvalitativnější rozvoj městských systémů a jejich jednotlivých subsystémů. Základní podmínkou však je jejich správná aplikace a optimální užití. Jednou věcí je vybudovaná infrastruktura a druhou je inteligentní aplikace digitálních technologií. Pro jejich úspěšné využití je bezpodmínečné kontinuálně získávat ohromné množství dat z různých druhu senzorů, analyzovat je a získané informace přetavit na znalost, kterou dokážeme správně využít v rozhodovacím procesu a aplikovat ji v reálném životě.

Asi nejdůležitějším využitím nových technologií je možnost propojení všech systémů a jednotlivých částí města s možností je lépe ovládat, řešit co nejrychleji vzniklé krizové situace a zlepšovat koordinace nápravy těchto situací napříč jednotlivými systémy. Díky digitálním technologiím je rovněž možné poskytovat služby novým způsobem. Jednou z nejvýznamnějších změn zažíváme například i v komunikačních a informačních technologiích a komunikaci mezi jednotlivci. Jedná se například o používání chytrých telefonů nebo sociálních sítí.

Velikou pomocí jsou digitální technologie také v dopravě a v jednotlivých dopravních systémech. Díky tomu se například jednou dočkáme v mnoha zemích a městech autonomně řízených dopravních prostředků. K tomu povede ale dlouhá cesta a jejich zavádění do provozu bude záležet i na lokalitě a konkrétní zemi, která bude muset být vyvinuta dostatečnou infrastrukturou a legislativou.

Jakou má tento koncept autonomních létajících prostředků budoucnost? Co si pod tím můžeme představit?

Sektor tohoto druhu dopravy se nazývá Urban Air Mobility. Autonomní létající dopravní prostředky pro obsluhu klientů či přepravu nákladu v rámci města, v jejich okolí či mezi městy jsou jistě otázkou nedaleké budoucnosti. Tyto dopravní prostředky se nazývají VTOL (Vertical Take-off and Landing), jelikož jsou schopné kolmého vzletu a přistání. Vzhledem k tomu, že hlavním zdrojem budou elektrobaterie, nazývají se přesněji eVTOL.

Vzlet letadel eVTOL bude probíhat v přibližně prvních třiceti metrech nad přistávací plochou. Následně přecházejí z ekonomických důvodů (minimalizace spotřeby) do postupného stoupání (cca 7.5 stupně), až dosáhnou předepsané výšky, ve které dále letí ve vymezeném koridoru do dalšího místa. Místo přistání či vzletu je podobně jako u helikoptér definováno příslušnými předpisy a říká se jim vertiport. Tyto vertiporty tvoří pozemní síť tohoto druhu dopravy.

Nejdříve je ale nutné, aby tuto dopravu akceptovali obyvatelé měst, ve kterých má být implementovaná. Dopravní prostředky typu eVTOL vyvíjí mnoho institucí a komerčních subjektů. Investice do těchto letadel jsou nesmírné a je znát, že v zahraničí investoři tomuto druhu budoucí dopravy pro urbánní systémy skutečně hodně věří. V nejbližší budoucnosti nás každopádně čeká uvedení do provozu dopravních prostředků eVTOL řízených pomocí pilotů. Prvním takovým představením bude jejich provoz při olympijských hrách v Paříži letos v létě.

Koncept Urban Air Mobility existuje už i v Česku pod projektem Vertimove. Můžeme tak říci, že v tomto šlapeme na paty ostatním zemím? Nebo máme naopak co dohánět?

Projekt Vertimove řeší v zásadě dvě věci, a to uživatelské rozhraní mezi cestujícími a kabinou letadla MiYa, které vyvíjí VZLÚ a pozemní infrastrukturu pro letadla eVTOL, tedy místa, odkud vzlétají, přistávají a rovněž parkují, což byl můj úkol.

V oblasti řešení kabiny můžeme jistě nabídnout světu design, který bude na podobné úrovni jako u konkurence. U vertiportů rovněž nemáme problém s designem konkurovat komukoliv, ale s realizací obého budeme velmi brzy koukat konkurenci na záda. Nedostatek veřejných financí do výzkumu v této oblasti a zájmu investorů ze soukromé sféry, politická opatrnost a u většiny volených zástupců viditelná nechuť bojovat za projekty z budoucích volebních období, plus dlouhé termíny nutné ke změnám v územních plánech a schválení stavebního povolení, nás ponechá zcela jistě v pozici, kdy se budeme se závistí dívat na jiná evropská města, kde bude koncept již fungovat. My až dlouho poté začneme zjišťovat, že jsme něco zaspali. Tím ale neříkám, že zde nebudou létat mimo města různé typy letadel eVTOL od zahraničních výrobců, které již od letoška začnou postupně získávat potřebné licence.

Na co jste musel při navrhování vertiportu pro projekt Vertimove myslet? Co bylo potřeba zohlednit?

Mým hlavním úkolem było s podporou kolegů z týmu připravit metodiku pro plánování vytvoření sítě vertiportů v Česku pro hlavního garanta projektu, kterým je Ministerstvo dopravy. Jako součást tohoto úkolu bylo třeba definovat jejich podobu podle velikosti a účelu, a hlavně pro ně v rámci existujících urbánních systémů najít potřebné místo tak, aby to dávalo smysl. Jelikož je jedním z cílů ve vzdálenější budoucnosti tento dopravní mód implementovat do integrovaného dopravního systému, je jistě třeba, aby to nejlépe bylo místo již stávajícího, případně budoucího významnějšího dopravního uzlu. Rovněž ekonomika provozu bude mít vliv na úspěšnost zapojení eVTOL do dopravního systému. To nejdůležitější je ale samozřejmě akceptace tohoto způsobu přepravy osob. U využití pro přepravu nákladů to taková výzva nebude.

Jednou z největších překážek pro provoz těchto létajících dopravních prostředků se schopností kolmého vzletu je nedostatek prostoru, kterého je pro vertiporty třeba dost. Abychom si ověřili, kde taková místa nalézt a jak s nimi pracovat, zaměřili jsme se na Prahu a v ní tyto teoretické lokality hledali. Na několika z nich jsme i simulovali umístění různých typů vertiportů. V poslední fázi projektu, který trval celkem dva roky jsem navrhl nad kolejištěm Hlavního nádraží Praha tzv. Vertihub. Praha zde, pochopitelně po dohodě se Správou železnic, nabízí unikátní možnost, minimálně v rámci Evropy, takového propojení vertiportů s dalšími dopravními módy přímo v centru města. Je to samozřejmě lokalita zájmu různých developerů, ale promarnit takovou příležitost a zaplnit toto území dalšími kancelářemi, či hotelem by byla neskutečná škoda a zabití neopakovatelné příležitosti být v něčem, oproti ostatním městům v Evropě, doopravdy jedineční.

Jak vám při práci na projektu pomohla virtuální realita?

Velice zajímavou zkušeností pro mě ve spojitosti s projektem Vertihubu byla možnost dálkově se připojit z Floridy do haly Virtuplexu a procházet se mým návrhem, který jsme i z těchto důvodů vytvořili ve 3D. Spolu se mnou se kolem letadla mohli procházet kolegové s nasazenými brýlemi, kteří byli přímo ve Virtuplex, a mohli jsme tak díky tomu konzultovat různé úpravy. Byla trochu „challenge“ nastavit vše tak, aby to fungovalo. Celý proces také vyžaduje rychlé připojení k wifi. Je to ale cesta, jak může VR významně napomoci ke spolupráci nad projektem ze vzdálených stanovišť v reálném čase. Pokud se toto podaří zjednodušit na minimum a hardware se vyvine ještě dále, tak to budu rozhodně užívat jako jeden ze základních nástrojů přímé práce architekta, urbanisty i designéra.

Z toho obecného hlediska bych dodal, že i přesto, že mám velkou představivost a nemám problém vidět návrh od prvního okamžiku ve 3D, tak virtuální realita a možnost nahlédnout na celek i detail z různých stanovišť, mi umožňuje oproti klasickému statickému renderingu či videu jednoznačný upgrade v náhledu na to, co navrhuji. Právě ta rychlá změna polohy stanoviště se schopností obcházet objekt zájmu, přiblížit se k němu, či možnost do něj vejít a vidět potřebné detaily, včetně možných kolizí a nedostatků v samotném návrhu, je velice důležitá. Vyzdvihnul bych tedy tuto možnost okamžité a plynulé vizuální kontroly ze všech stran, úhlů a vzdáleností a možnost zasazení navrhovaného modelu do modelu reálného světa, vytvořeného manuálně nebo různou skenovací metodou s následující úpravami.